Už mnohokrát se při společném sezení žáci oboru Kuchař-číšník vyptávali, jak probíhala práce šéfkuchaře ve společném stravování v restauraci. Vždy s nadšením poslouchali příběhy, kdy byla restaurace plná zákazníků a pro personál byly tyto chvíle pracovně hektické a fyzicky i psychicky náročné.
S mojí kolegyní Jiřinkou jsme si dali úkol vytvořit pracovní prostředí a atmosféru podobnou té v restauračním zařízení … Aby situace byla opravdu realistická, tak jsme spojili skupinu prváků a třeťáků. Ihned po ranní kontrole oblečení a pomůcek jsme nechali obě skupiny usednout a řekli jsme jim náš pracovní plán, který měl toto znění: Naši třeťáci byli rozděleni na 4 skupiny, do kterých byli dobrovolně přiřazeni naši prvňáčci. Tímto rozdělením to ale teprve začínalo. Každá skupinka si musela zvolit šéfkuchaře. My, jako manažeři podniku, jsme měli jasný plán, který jsme předložili na ranní poradě personálu „naší restaurace“:
1. Uvaření dvou hlavních chodů s přílohami
a) Vepřová panenka na grilu, restované brambory na cibulce, pepřová omáčka
b) Kuřecí špalíčky pečené s rýží a čínskou zeleninou
Naprosto důležité bylo rozvržení obou chodů do časových pásem.
2. Do této chvíle byli kuchtíci opravdu nadšeni, co je čeká, ale nyní přišel další bod, kdy jsme oznámili, že každá skupinka si zvolí svého vůdce neboli šéfkuchaře. Některým žákům ztuhl úsměv ve tváři, když jsme oznámili, že šéfkuchař každé skupiny bude částečně dělit své přiřazené úkoly od manažerů a manažeři budou jednat jen se svými šéfkuchaři.
Po krátké diskuzi ve skupinkách se rozběhla pracovní aktivita. Samozřejmě, že manažeři měli dvě tváře, já tu ostřejší a Jiřinka tu hodnější. Naši kuchtíci udržovali na svých pracovištích pořádek. Když se mi nezdála práce v některé skupince, tak jsem ihned jednal s šéfkuchařem o chybě, kterou jsem chtěl vysvětlit a následně opravit. Šéfkuchaři měli profesionální nasazení. Když jsem v některé skupince připomenul blížící se čas výdeje pokrmů, tak mě mile překvapili, kteří se chopili pomoci při práci. Na konci výukového dne jsme byli naprosto spokojeni, že každá skupina měla výborný pokrm. Já jsem byl opravdu potěšen pracovním nasazením.
Zkouška ukázala, že naši kuchtíci se v gastronomii neztratí už nyní a ti, kteří věnují část svého srdíčka své práci, tak je čeká krásná budoucnost nejen v profesi, ale též v jejich osobních životech. Byl jsem nadšený přístupem, kterým se žáci ujali u svých pracovních úkolů, u šéfkuchařů byl přístup velice zodpovědný a bylo vidět jak je každý na svoji funkci pyšný. Každou praxi připomínáme, že velice podstatná část kulinářského umění není jen o výborném uvaření pokrmu nebo slušné obsluze, ale i o slušné vzájemné komunikací a vzájemném naslouchání. Tím bych za dnešní výuku chtěl moc všem žákům poděkovat, jak vše bravurně zvládli. Opravdu se těším, až jednou navštívím restauraci, kde bude vařit a obsluhovat někdo z našich bývalých žáků a budu moci ochutnat jejich pokrmy a být na ně patřičně hrdý.
PS: Naše pracovní nasazení je na 130%, jeden za všechny – všichni za jednoho.
Váš Mistroš
