Ve středu, dne 27.11. jsme se my, žáci 4.A a 3.A sešli před školou. Vybaveni svačinkou v podobě bagety, což bylo pro mnohé samo o sobě lákadlem, jsme pak vyrazili autobusem směr Hrušovany nad Jevišovkou. V tomto Znojmu ne příliš vzdáleném městečku se totiž nachází jeden ze dvou cukrovarů mezinárodní společnosti Agrana v ČR, která je velkým výrobcem cukru u nás.
Celou exkurzi jsme nutně zahájili školením bezpečnosti. Pracovníci nám rozdali reflexní vesty a helmy na hlavu … Poté už se mohla celá naše vybavená, a nyní už i vtipně vypadající skupina ponořit do nitra podniku.
Naše exkurze se odehrávala zrovna v průběhu řepné biokampaně. Mohli jsme se tak na vlastní oči přesvědčit, jak vypadá vykládka řepy, jak se omývá, a i jak se dopravuje do samotného cukrovaru. Překvapující bylo, že okolní pěstitelé cukrovky pokryjí pouze 50 % výroby podniku. Zbytek řepy je nutné dovážet z Olomoucka a od dalších vzdálenějších pěstitelů, přičemž se využívá kolejí, vedoucích přímo až do areálu cukrovaru. Vyložená řepa se pomocí vodních děl dopraví kanály až ke zpracování a čištění. Při venkovní části exkurze jsme sice vymrzli, ale krom kamionů a sem tam traktoru, bylo ticho. To jsme netušili, co nás čeká vevnitř. Samotné zpracování řepy totiž není jen energeticky nákladné, je také velice hlučné.
Jakmile jsme vstoupili do budovy, jakýkoli výklad, který zněl dále jak dva metry od vás okamžitě utichnul. Nebo byl spíše přehlušen. Všichni se tak nahrnuli k průvodci, aby z naší výpravy něco měli. Ve vnitřní části se odehrávala hlavní část výroby. Řepa se zde omývá a drtí na malé řepné řízky, ze kterých se pak v horké vodě louhuje cukr. Vzniká tak šťáva, která je zakalená, a proto se do ní přidává vápenné mléko. Na něj se naváží a vysráží nečistoty, které se pak odfiltrují. Tento proces se opakuje dvakrát a následná vznikla šťáva se zahušťuje. V určitém momentě dojde k přesycení a začnou se tvořit krystalky cukru. Na odstředivce se oddělí a putují do druhé výrobní oblasti, kam my už jsme nezavítali. Na dveřích na ono místo stál nápis “Bílá zóna”. Ale je to zkrátka jen balící linka a doprava do sila na 20 000 tun cukru
Další část naší exkurze probíhala v Kašenci, kde se nachází středisko Statku Miroslav. Agronom nám řekl něco málo o podniku, jeho výměrách pozemků a pěstovaných komoditách. U všech sklidilo ohlas zejména “muzeum”, což je garáž, kde nadšený majitel schraňuje a opravuje veterány nejen traktorů, ale i aut a motorku jsme také viděli. Krom veteránů je ale statek vybaven i moderní technikou na precizní zemědělství, dle které hnojí i seje. Dále nás také zajímala kapacita samotných sil. Ta je zhruba kolem 32 000 t. Jedná se o celkovou vlastní produkci. Agronom nás také vzal na pole, kde jsme si ukázali, jak momentálně vypadá ozim ve stádiu druhého listu. Také nám představil hnojiva, kterými hnojí na jaře.
Zajímavostí bylo, že pod areálem se nachází jímky, které v současnosti slouží jako nádrže na dešťovou vodu. Tato voda se pak využívá na přípravu postřiků, jelikož je měkká a není potřeba ji nijak upravovat.
Celá exkurze byla pro všechny žáky velice přínosná. Je skvělé vidět to, co zkoumáme ze školních lavic v praxi a přesvědčit se, jak to vlastně funguje. A ještě jsme dostali i svačinku.
Antonie Michalová, 4.A
Exkurze byla financována z projektu IDZ JMK
